Před půl rokem se na mě obrátila paní, jejíž handicapovaná dcera uklouzla při vstupu do obchodu na poloroztátem sněhu, protože protiskluzová rozhož byla až dva metry za dveřmi (upozornění na nebezpečí pádu žádné). Při pádu se dcera zranila a zranění zanechalo bohužel trvalé následky v podobě lehčího omezení hybnosti dolní končetiny. Téměř 2 roky řetězec, jemuž obchod patří, odmítal paní za poranění dcery uhradit byť jen jedinou koronu.
Po mém zásahu však řetězec obrátil a mimosoudně a hlavně dobrovolně zaplatil vše, co jsme požadovali, a to včetně nákladů na rehabilitace a ubytování paní u její dcery v nemocnici.
Další důkaz toho, že by se člověk neměl vzdávat a že by naopak měl zabojovat proti nespravedlnosti, která je na něm nebo jeho nejbližších páchána.
